Výzumný ústav bramborářský v Havlíčkově Brodě domlouvá využívání mouky z jakonu, rostliny pocházející z jihoamerických And, v potravinářství. Tato mouka dokáže v jídle nahradit cukr, což může pomoci diabetikům nebo třeba lidem, kteří potřebují zhubnout. Na pracovišti ve Valečově u Okrouhlice se odborníci zabývají pěstováním jakonu a zkoumáním látek v jeho hlízách přibližně šest let, kdy navázali na pokusy z 90. let. Ani uvedením prvních výrobků na trh výzkum této plodiny neskončí, řekla Andrea Svobodová z oddělení pěstebních technologií.
V Jižní Americe se jakon pěstoval odedávna na území s někdejší říší Inků kvůli sladkým a křupavým hlízám, využívaný byl také v tradiční medicíně. Do Evropy se tato rostlina dostala až v polovině 19. století a od konce druhé světové války se na ni zase téměř zapomnělo. “I když se podíváte do zahraniční literatury, moc toho tam o ní zatím není,” uvedla Svobodová.
Jakon dorůstá do výšky 1,5 až dva metry, žlutým květem připomíná příbuznou slunečnici. Hlízy jakonu obsahují polysacharid inulin, který chutná sladce, ale nezvedá hladinu cukru v krvi. V hlízách jsou i další látky, které podporují přirozenou střevní mikroflóru, podle Svobodové například také napomáhají vstřebávání vápníku a hořčíku.
Na zpracování jakonu už má výzkumný ústav ochranu v podobě dvou užitných vzorů, probíhá patentové řízení. Jeden vzor se týká kombinace jakonu a topinamburu. Podle Svobodové se ukázalo, že přidáním topinamburové mouky se z výsledné směsi lépe peče. “Těsto je kypřejší a zejména kynutá těsta jsou pak chutnější,” řekla. Obsah inulinu je v hlízách topinamburu obdobný jako u jakonu, a tedy i jejich sladkost.
K zákazníkům by se měly výrobky s jakonem dostat prostřednictvím firmy Lyckeby Culinar v Horažďovicích, která bude na mouku zpracovávat sušené hlízy dodané pěstitelem. “Firma by je měla upravit, otestovat, zabalit a dávat do distribuce,” řekla Andrea Svobodová. Výzkumný ústav zároveň domlouvá pěstování jakonu se zemědělcem, jenž se už věnuje topinamburům.
V porovnání s hlízami topinamburu jsou hlízy jakonu křehčí a nemohou zůstat v zemi přes zimu. Sklízí se po prvních mrazech, zatím se z půdy narušené strojem vybírají ručně. Na vývoji technologie pro sklizeň hlíz jakonu spolupracují havlíčkobrodští výzkumníci s Výzkumným ústavem zemědělské techniky. Zabývat se dál budou také zkoumáním látek v hlízách jakonu i podmínkami jejich skladování.
Výzkumný ústav bramborářský letos slaví 100 let existence. Kromě výzkumu a šlechtění pečuje o národní genobanku brambor. Ve Valečově se kromě brambor zabývá také pěstováním topinamburu a prověřuje možnosti uplatnění dalších v Česku netradičních rostlin, jako jsou batáty, šťavel hlíznatý a okrajově melok a jam čínský.
TZ
Obrázek: cropsforthefuture.org
