Obce mohou zatížit vyšší daní konkrétní podnikatelské nemovitosti, například tovární areály, které produkují hluk, znečištění a další negativní vlivy. Ústavní soud dnes zamítl návrh na zrušení části vyhlášky Řepova na Mladoboleslavsku. Obec zvýšila daň v logistických a průmyslových areálech ve svém katastru na pětinásobek. Ministerstvo vnitra už dříve pozastavilo účinnost vyhlášky, poté navrhlo její zrušení, protože prý zákon neumožňuje takové selektivní daňové zatížení. Starosta obce rozhodnutí Ústavního soudu vítá.
Ústavní soud opatření považoval za racionální a odůvodněné. Obec se snažila kompenzovat některé zvýšené ekologické zátěže, uvedl při odůvodnění soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. Výrok nálezu v jednací síni vyhlásil předseda soudu Pavel Rychetský, který v této roli vystoupil naposledy. Druhé funkční období mu končí 7. srpna.
Řepov leží jihovýchodně od Mladé Boleslavi, na dohled rozsáhlého areálu automobilky Škoda Auto. Zvýšený koeficient 5 stanovuje vyhláška například pro logistický komplex společnosti M. Preymesser, výrobní areál firmy ITW Pronovia, závod společnosti Wienerberger nebo další parcely mezi železniční tratí a silnicí z Mladé Boleslavi na Sobotku na Jičínsku.
„Z naší strany je veliká radost a jsme rádi, že jsme byli vytrvalí a nevzdali to někde na půl cesty,“ řekl starosta Řepova Milan Zachař (Za obec Řepov). Obec chce prostředky využít zejména na opravy silnic, které jsou zatížené dopravou z firem. „Z firem, které nás zatěžují dopravou, nemáme takový přínos, abychom vše dokázali opravit. Komunikace, co tady máme třeba ze 70. let, už tím náročným provozem vzaly za své,“ doplnil Zachař. Odhaduje, že příjem z daně by mohl být pro obec tři až čtyři miliony korun ročně.
Zákon říká, že obce mohou na celém svém území nebo v jeho části stanovit místní koeficient, kterým se zvyšuje daň z nemovitostí až na pětinásobek. Podle ministerstva však pojem “část obce” nelze vykládat tak, že samospráva koeficient selektivně uplatní na vybrané pozemky a objekty konkrétních výrobních a průmyslových závodů, logistických center a dalších podnikatelských areálů, rozeseté po celém jejím katastru. Zákon myslí spíše na celou konkrétní čtvrť, osadu nebo místní část, tvrdilo vnitro.
Podle Šimíčka by však výklad prosazovaný vnitrem nebyl v důsledku racionální a férový. Například domek vedle spalovny odpadu by měl vyšší zdanění jen kvůli tomu, v jakém sousedství stojí. Majitelé by to asi vnímali jako dvojnásobné potrestání, uvedl Šimíček. Doplnil, že možnost obcí zatížit vyšším zdaněním jen určité nemovitosti je rovněž naplněním ústavního principu samosprávy.
“Jsou to totiž právě místní samosprávy, které – oproti ‘celostátnímu’ normotvůrci – mohou efektivně zajistit, aby výše zdanění nemovitostí skutečně odpovídala negativním externalitám, které jsou spojeny s nemovitostmi v konkrétním místě žití,” stojí v nálezu.
Obce ale musí dodržovat zákonné mantinely, například maximální koeficient 5. “Pokud by v konkrétním případě některý daňový subjekt měl pocit, že obec svého postavení zneužívá, může se individuálně bránit správní žalobou, kasační stížností. Příslušný soud vždy musí jako předběžnou otázku posoudit i to, zda taková vyhláška není protizákonná, nebo dokonce protiústavní,” řekl Šimíček.
Výlučným příjemcem výnosů daně z pozemků a staveb jsou v Česku obce, na jejichž území se nemovitosti nacházejí.
TZ
Zdroj: eGOVERNMENT NETWORK NEWS
