V kontextu tlaku na dekarbonizaci, a s tím spojených rostoucí cen energií, se státní instituce snaží řešit problémy, které do značné míry způsobily, a celou situaci tak dále mohou komplikovat. Deklarované snahy o posílení energetické soběstačnosti přinášejí direktivní tlak na nakládání se zdroji. Cílem nových regulací je odpadní teplo z průmyslových procesů. Podle odhadů Evropské komise by teoreticky mohlo odpadní teplo z průmyslu pokrýt veškerou potřebu tepla pro vytápění obytných a komerčních budov v celé EU.
Průmyslové provozy, jako jsou ocelárny, sklárny, cementárny, chemičky, ale i moderní datová centra, generují při své činnosti množství tepla, které je vedlejším produktem výroby či provozu. Toto teplo je dnes z velké části bez užitku vypouštěno do okolního prostředí, typicky do vzduchu nebo vody. Jedná se o energii, jejíž rekuperace a další využití představuje součást plánů cirkulární ekonomiky v energetice. Teoretické možnosti využití jsou široké. V první řadě může být teplo využito přímo v daném podniku, například pro předehřev vstupních surovin, vytápění hal a kanceláří nebo pro výrobu elektrické energie pomocí technologie ORC (Organický Rankinův cyklus).
Politické plány vypadají na první pohled chvályhodně. Spočívají v integraci odpadního tepla do soustav centrálního zásobování teplem (CZT). Města a obce v blízkosti průmyslových areálů mají mít možnost získat stabilní, levný a nízkoemisní zdroj tepla pro své obyvatele. Průmyslový podnik má získat nový zdroj příjmů prodejem energie, kterou by jinak zmařil, a teplárna má snížit svou závislost na zemním plynu či uhlí, což se má pozitivně promítnout do cen tepla pro koncové spotřebitele i do kvality ovzduší v regionu.
Přestože se tato cesta jeví jako logická a přínosná, její realizace naráží na různé otázky. Mezi hlavní patří vysoké počáteční investice do propojovací infrastruktury, jako jsou horkovody a předávací stanice. Klíčová je také nutnost uzavření dlouhodobých a stabilních smluv mezi dodavatelem tepla (průmyslovým podnikem) a odběratelem (teplárenskou společností), což vyžaduje strategické plánování, ale těžko předpovídat budoucnost. Státní podpora minimálně naznačuje problematiku reálné efektivity a riskantnosti takových projektů. Snahy o centrální plánování ekonomiky už mnohokrát ukázaly úskalí rozhodnutí činěných na základě politických cílů. Na vzestup ceny energií mají značný vliv dosavadní regulace. Snaha o řešení situace dalšími regulacemi a dotacemi tak může být ukázkovým příkladem rčení o vytloukání klínu klínem.
Zdroj: eGOVERNMENT.NEWS
