Kontrola se nezeptá na směrnice
Představte si jednání s auditorem kybernetické bezpečnosti. Nesedne si k vašim směrnicím. Položí tři otázky:
„Kdy přesně byl tento incident zjištěn a kdy nahlášen?“
„Kdo schválil tuto změnu na produkčním systému a jaký měla dopad na dostupnost služby?“
„Ukažte mi, že zaměstnanci, který odešel v březnu, byly odebrány všechny přístupy.“
Odpovědi na tyto otázky existují – v e-mailech dvou správců, v Excelu starém půl roku a v adresáři, který nikdo neumí najít. Dohromady to není důkaz. A doložitelnost je přesně to, na čem nový Zákon o Kybernetické Bezpečnosti č. 264/2025 Sb., účinný od 1. listopadu 2025, stojí.
Dva režimy, jeden princip: doložit, co děláte
Nový zákon a vyhláška o regulovaných službách rozdělují poskytovatele do dvou režimů — režimu Vyšších povinností a režimu Nižších povinností. Jde o princip takzvané dvourychlostní kybernetické bezpečnosti, jehož cílem je usnadnit menším a středním organizacím splnění požadovaných opatření. Ve Vyšším režimu jsou zpravidla velké podniky a poskytovatelé kritických služeb, v nižším středně velké podniky a méně kritické služby.
| REŽIM | VYHLÁŠKA | CO OBSAHUJE |
| Režim Nižších povinností | č. 410/2025 Sb. | Základní opatření, která by měla být běžnou součástí provozu: bezpečnostní politiky, evidence aktiv, školení, řízení přístupů, zálohování a testování záloh, evidence uživatelů a VPN, skenování zranitelností, hlášení incidentů atd. |
| Režim Vyšších povinností | č. 409/2025 Sb. | Systematické řízení rizik, bezpečnostní monitoring, řízení změn a kontinuity, identity a přístupy, audity kybernetické bezpečnosti, prověřování dodavatelského řetězce, zaznamenávání a vyhodnocování událostí atd. |
Rozsah se liší, logika ne. V obou režimech platí, že opatření musíte nejen zavést, ale při kontrole také doložit — kdo, co, kdy a na základě čeho udělal. V režimu Nižších povinností jsou některá bezpečnostní opatření Neopominutelná a některá Vyhodnotitelná, a to s ohledem na konkrétní organizaci/podnik, regulované služby, velikost, finanční možnosti atd.
Když jsme ve Vyšším režimu a excelová tabulka už nestačí…
Většina organizací, firem a samospráv má dokumentaci zpracovanou. To je sice nezbytná, ale statická část celku. Zákon navíc ukládá řadu častých a pravidelných činností — evidenci a klasifikaci technických aktiv, hodnocení rizik, řízení změn, řešení a hlášení incidentů, kontrolu přístupů a doložitelnost.
Při používání tabulek narazí každá firma na 3 výrazné problémy:
Zastará rychleji, než ji stihnete aktualizovat. Zařízení v síti mimo evidenci jsou první věc, kterou audit hledá.
Nemá auditní stopu. Ví, jaká je hodnota v poli — ne kdo ji tam napsal a kdy.
Nehlídá termíny. Lhůta 24 hodin nepočká, až si někdo v pátek večer uvědomí, že porucha je kybernetický bezpečnostní incident (KBI).
Zákon service desk nepředepisuje. Důkazy ano.
Řekněme to na začátku jasně: v žádném ustanovení zákona o kybernetické bezpečnosti ani v prováděcích vyhláškách nenajdete povinnost nasadit service desk. Plyne to přímo z technologické neutrality — nikdo vás k tomu nenutí a nikdo vám za jeho absenci nic nevytkne.
Zákon však ukládá povinnosti, které se bez nástroje plní velmi těžko — a dokládají ještě hůř. Service desk je místo, kde tyto činnosti reálně probíhají, a tím se z nich automaticky stává záznam. Neděláte dokumentaci k práci. Dokumentace vzniká tím, že pracujete.
V dalších pěti částech jdeme přes oblasti v pořadí, v jakém se při kontrole nejčastěji dokládají jako první.
1 Evidence a klasifikace aktiv
Co z toho máte při auditu. Aktuální seznam aktiv s klasifikací, vlastníky a vazbami, který je zároveň hotovým vstupem do analýzy rizik. Místo toho, abyste před každou analýzou rizik dva týdny sbírali data, analýza se dělá nad tím, co v systému žije.
Jak to funguje. Základem je konfigurační databáze (CMDB) — jedna evidence všeho, co používáte k poskytování svých služeb. Nejen IT: servery, síťové prvky a počítače, ale i služby, provozy, lokality, technologická zařízení, vozidla, a pokud to potřebujete, také procesy a data jako primární aktiva. Struktura není zamčená v předdefinované šabloně — skupiny, typy a vlastní pole si namodelujete podle toho, jak je organizovaná vaše organizace, ne podle toho, jak si to představil výrobce softwaru.

Nad každou položkou jsou bezpečnostní atributy, které zákon vyžaduje: důvěrnost, integrita a dostupnost. U služeb k tomu RPO (maximální přípustná ztráta dat) a RTO (maximální doba obnovy) — tedy parametry kontinuity provozu, na které se audit ptá a které většina organizací nemá nikde zapsané.
Podstatná je jedna vlastnost, která se těžko vysvětluje a snadno ukazuje: vazby s dopadem. Když propojíte službu s virtuálním serverem, ten s clusterem a cluster s fyzickými servery a rackem, klasifikace se přenáší po vazbách. Nemusíte u každého z dvaceti serverů znovu rozhodovat, jaká je jeho důvěrnost — vyplývá z toho, co na něm běží. A při změně klasifikace služby se přepočítá na vše závislé.

Sběr dat: Toto je nejčastější a nejoprávněnější obava. Ruční naklikání stovek zařízení nemá nikdo kdy udělat. Proto se evidence plní automaticky. Základem je CM LAN Scan — skenování sítě z Customer Monitor, které samo najde zařízení a síťové prvky, doplní je do evidence a zároveň ukáže, co v síti je, ale v evidenci chybí, tedy přesně ta shadow aktiva. K tomu integrujeme i další nástroje, které už provozujete — monitoring, antivirovou či EDR konzoli, MDM nebo správu sítě – v praxi se jedná o řešení jako Zabbix, ESET, Microsoft Intune nebo NetBox. Cokoli, co dnes o vašich zařízeních ví, může být zdrojem údajů pro evidenci. Zařízení přicházející z více zdrojů se deduplikuje, aby bylo v evidenci jednou.
Poznámka o dostupnosti: jednotlivé integrace a skener sítě se uvolňují postupně v průběhu let 2026 a 2027. Automatický import z Customer Monitor / C-Monitor je dostupný dnes. Které z vašich nástrojů lze propojit a kdy, se proto vyplatí ověřit při návrhu nasazení — nemá smysl stavět projekt na funkci, která ještě není vydaná.
2 Incidenty a lhůty 24 hodin / 72 hodin / 30 dnů (§ 16)
Co z toho máte při auditu. Kdo, co, kdy a v jakém termínu udělal. Časové stopy pro všechny tři lhůty. Žádný úkol bez vlastníka a termínu.

Jak to funguje. Klíčovou vlastností není formulář na hlášení incidentu. Je to schopnost eskalovat běžnou poruchu na bezpečnostní incident bez ztráty historie. Většina bezpečnostních incidentů totiž začíná jako běžný tiket, který není dostatečně dobře vyhodnocen. Uživatel nahlásí pomalé přihlašování, technik to dva dny řeší jako výkonnostní problém a až třetí den se ukáže, že na serveru běží něco, co tam nemá být.
Pokud se po zjištění problému založí nový tiket, první dva dny komunikace, příloh a zjištění zůstávají v původním záznamu a nikdo je nespojí. Přicházíte tím o to nejcennější — o čas prvního zjištění, od kterého se počítají zákonné lhůty. Pokud se místo toho původní tiket eskaluje, bezpečnostní tým vidí celé řešení od vzniku poruchy a lhůty se počítají od správného okamžiku.
U závažného incidentu se ze šablony automaticky založí pracovní příkazy s přidělenými řešiteli a termíny podle ZoKB:
| LHŮTA | ÚKOL | OBSAH |
| do 24 hodin | Prvotní hlášení | Bez zbytečného odkladu od zjištění významného kybernetického bezpečnostního incidentu, a to přes Portál NÚKIB |
| do 72 hodin | Oznámení | aktualizace hlášení, prvotní posouzení, dopad a indikátory kompromitace, a to přes Portál NÚKIB |
| do 30 dnů | Závěrečná zpráva | pokud incident stále trvá, podává se průběžná zpráva a závěrečná až do 30 dnů po vyřešení, a to přes Portál NÚKIB |
Systém kontroluje plnění termínů na úrovni hlavního incidentu i jednotlivých úkolů a eskaluje, když se termín blíží nebo je překročen. Formuláře jsou připravené na obsah hlášení (rozsah a dopad, dotčená aktiva a služby, přijatá opatření, přeshraniční vliv) s exportem pro podání dohledovému orgánu — samotné podání dělá povinná osoba.
Druhá věc, která se v praxi ukáže jako důležitá: incidenty často nezačínají telefonátem, ale detekcí z monitoringu nebo z bezpečnostního nástroje. Hlášení z těchto systémů — monitoringu, EDR/XDR konzole, SIEM či správy koncových zařízení, tedy z nástrojů typu Zabbix, ESET a podobně — lze sbírat na jedno místo a mění se na požadavek s přiděleným řešitelem a termínem, bez přepisování mezi konzolemi. Protože detekce, kterou nikdo nepřevzal, není opatření.
3 Řízení změn
Co z toho máte při auditu. Úplná auditní stopa schválení a historie změn na úrovni každého aktiva — které změnové požadavky se ho dotkly, kdo je schválil a kdo realizoval.
Jak to funguje. Nad změnovým požadavkem stojí manažer změny, který posoudí opodstatněnost a rizikovost a vyhodnotí bezpečnostní dopad — vliv na důvěrnost, integritu a dostupnost dotčených aktiv. Dopad nemusí odhadovat z hlavy: přes graf vazeb v CMDB vidí, které služby a aktiva změna zasáhne, ještě před schválením.

Schvalování může být vázáno na konkrétní aktiva, role či procesy – do procesu automaticky vstupují vlastník, správce a schvalovatel přiřazení k dotčeným položkám, víceúrovňově podle typu a priority změny. Oddělení pravomocí je přitom vynuceno systémem: žadatel, schvalovatel a realizátor jsou různé role. Běžné změny se nezdržují, rizikové mají důslednější kroky a k dispozici je i ad-hoc schválení v průběhu realizace, když je změna urgentní. Schválená změna se rozpadne na pracovní příkazy s řešiteli a termíny — sériově, paralelně nebo kombinovaně podle závislostí — včetně kroků ověření po změně a definovaného plánu návratu při neúspěchu.
Stojí za zmínku jedna věc, kterou si organizace při ZKB uvědomí až pozdě: změna není jen technický zásah. Nástup zaměstnance, změna pracovního zařazení, zastupování, odchod zaměstnance nebo ukončení vztahu s dodavatelem jsou také změny s bezpečnostním dopadem. Jeden požadavek může vygenerovat všechny navazující úkoly napříč IT, HR a správou majetku — seznámení se směrnicemi, přidělení nebo odebrání přístupů, výdej a převzetí majetku s protokolem, převod vlastnictví aktiv. S řešiteli, termíny a záznamem.
4 Řízení přístupů a jejich revize
Co z toho máte při auditu. Kdo, kdy, proč a jak dlouho dostal jaký přístup. A záznamy o provedených revizích — nejen tvrzení, že se dělají.
Jak to funguje. Menší organizace často nemají a nepotřebují samostatný IAM nástroj na správu a řízení identit. Kombinací požadavků a CMDB pokryjete celý cyklus: žádost o přístup jako standardní požadavek se schválením vedoucího a vlastníka systému, záznam přiřazení v CMDB s vazbou na pracovníka i na konkrétní systém, s atributy typ přístupu, úroveň oprávnění, platnost a důvod. Pro privilegované účty a přístupy dodavatelů zvláštní, časově ohraničený režim.
Pravidelná revize se nastaví jako opakovaný požadavek. Při odchodu zaměstnance dostanete seznam přístupů k odebrání — ne proto, že si někdo pamatuje, kam všude měl přístup, ale proto, že je to zapsané.
Pokud IAM/IDM provozujete, evidenci lze na něj navázat.

5 Auditní stopa a reporting
Toto není samostatná funkce, kterou byste zapínali. Je to důsledek předchozích čtyř funkcí: když činnosti probíhají v systému, časové stopy, změny stavů, komunikace a rozhodnutí se zaznamenávají automaticky. Výstup pro audit nesestavujete zpětně — máte ho průběžně.
K tomu přehledy a filtry pro jednotlivé role (vedení, manažer kybernetické bezpečnosti, správci, vlastníci aktiv), exporty CSV a XLSX pro externí zpracování a archivaci a možnost postavit nad daty Power BI vizualizace.
Otestujte se: umíte na tyto otázky odpovědět do pěti minut?
V jakém režimu povinností je vaše organizace a od kdy?
Kdo je vlastníkem vašeho nejdůležitějšího systému a jak je klasifikován?
Jakou dobu obnovy má vaše nejkritičtější služba a na čem závisí?
Kdy byl váš poslední bezpečnostní incident zjištěn a kdy nahlášen?
Kdo schválil poslední změnu na produkčním systému a jaký měla bezpečnostní dopad?
Doložíte, že zaměstnanci, který odešel před půl rokem, byly odebrány všechny přístupy?
Kdy naposledy jste školili management a zaměstnance na kybernetické hrozby a rizika?
Pokud na většinu z nich neumíte odpovědět s dokladem, víte, kde stojíte. A víte to bez nás.
Vyzkoušejte CDESK 30 dní zdarma
Založte si zkušební verzi na 30 dní a přesvědčte se sami, na vlastních datech. Pokud máte další otázky, rádi vám je zodpovíme.


