Ocelářská unie zveřejnila statistiky o produkci a obchodu s ocelovými výrobky v České republice za rok 2025. Domácí ocelářský sektor se i nadále potýká s komplikovanou situací, kdy se mu nedaří zvrátit ztráty z předešlých let. Po výrazném útlumu mezi lety 2021 a 2024 se objem výroby stále nachází na nejnižších úrovních v historii. O něco příznivější vývoj lze pozorovat pouze u konečných výrobků, nicméně jejich zvýšená produkce je z velké části způsobena obnovením provozu v ostravské Nové Huti. Důvody nepříznivých podmínek v odvětví zůstávají dlouhodobě stejné: setrvale nízká poptávka, vysoké náklady na energie, tlak levného dovozu mimo EU, složitá geopolitická situace, nestabilní ceny emisních povolenek a další finanční zátěž spojená s naplňováním cílů Green Dealu.
Česká republika
Zatímco do začátku devadesátých let 20. století patřilo Československo ke světové špičce ve výrobě oceli s produkcí zhruba jedné tuny na obyvatele, dnešní realita je výrazně odlišná. V loňském roce bylo vyrobeno 2,4 milionu tun surové oceli, což v podstatě odpovídá výsledkům roku 2024. Jedná se o historicky nejnižší produkci v tuzemsku. Za posledních deset let se výroba surové oceli propadla o více než 50 % (v roce 2015 činila 5,3 milionu tun). Na tento pokles měl zásadní vliv především konec primární výroby v ostravské společnosti Liberty, nyní známé jako Nová Huť.
Domácí spotřeba oceli v roce 2025 dosáhla 5,5 milionu tun, což představuje jen nepatrný růst. Jde však o druhý nejhorší výsledek od finanční krize v roce 2009.
Pokud jde o konečné výrobky, meziročně vzrostla produkce plochých i dlouhých profilů, avšak tento nárůst jde takřka výhradně na vrub opětovnému rozjezdu části výroby v Nové Huti. Celkový objem produkce se tak vrací na úroveň roku 2023. Výroba dlouhých výrobků v roce 2025 přesáhla 2 miliony tun, ploché výrobky dosáhly 805 tisíc tun a specifický segment ocelových trubek zaznamenal 314 tisíc tun.
„Čelíme jedné z největších a nejdelších krizí způsobených externími faktory, které v celoevropském měřítku zásadně narušují stabilitu hospodářství a oslabují konkurenceschopnost Evropské unie. Evropské výrobce ohrožují zejména levné dovozy ze třetích zemí či vysoké ceny energií, a to včetně drahých a nestabilních cen emisních povolenek. Systém emisních povolenek je nepředvídatelný a podléhá tržním spekulacím, které nemáme možnost ovlivnit. Náklady evropských výrobců tak neustále rostou a jejich konkurenceschopnost se nadále zhoršuje,“ uvedl Roman Heide, předseda dozorčí rady Ocelářské unie a generální ředitel Třineckých železáren. Heide dále podotkl, že současný vývoj je výsledkem upřednostňování ideologických přístupů před ekonomickou realitou a tržními mechanismy. S ohledem na geopolitické napětí hodnotí budoucí výhled jako velmi nejistý.
Dlouhodobý útlum výroby negativně ovlivňuje saldo zahraničního obchodu. Zatímco před deseti lety činilo saldo 1,6 milionu tun, v současnosti přesahuje hranici 4 milionů tun. Dovoz ocelových výrobků v loňském roce výrazně narostl o 900 tisíc tun na celkových 7,5 milionu tun v hodnotě 172 miliard korun. Vývoz z ČR rostl pomalejším tempem a dosáhl 3,4 milionu tun v hodnotě 96 miliard korun.
Svět
Globální produkce surové oceli klesla meziročně o 2 % na 1 803 milionů tun. Čína, ačkoliv její výroba stagnuje či klesá, zůstává s 961 miliony tun (pokles o 4 %) dominantním hráčem, který drží přibližně 53 % světového trhu. Naopak Indie jako druhý největší světový výrobce vyprodukovala 165 milionů tun, což představuje nárůst o více než 10 %. Indie tak během dekády svou produkci téměř zdvojnásobila a její podíl na trhu se blíží k 10 %. Růst zaznamenávají také ekonomiky, jako je Vietnam, Saúdská Arábie či Alžírsko.
Situace v Evropské unii je odlišná, neboť výroba zde klesla o 2,6 % na 126,2 milionu tun. Německo, jako největší producent v rámci EU, zaznamenalo v meziročním srovnání nejvýraznější propad výroby mezi hlavními světovými hráči, a to o 8,6 %.
Zdroj: TZ/ocelarskaunie.cz
