Revoluční myoprotézy přináší nové možnosti

Bionické myoprotézy

Bionické myoprotézy rukou jsou ukázkou pokroku, který udělaly za posledních dvacet let technologie pro lidi se zdravotním postižením. Dnešní protézy, které fungují na principu snímání svalových vzorců, umožňují uživatelům operovat s křehkými předměty či provádět úkony složité na kooperaci různých částí těla – ať už jde o hru na hudební nástroje, zavazování tkaniček, nebo třeba pití ze skleničky. Na 20. ročníku konference INSPO se budou zájemci moci naživo seznámit nejen s takzvanou myorukou, ale rovněž s jedním z jejích uživatelů.

„Multiartikulární myoprotézy se od jiných protéz liší tím, že svým uživatelům umožňují vykonávat celou řadu činností,“ zdůrazňuje výjimečnost bionických myorukou Jan Maleš ze společnosti Ottobock, která tyto technologie vyvíjí. „Protéza totiž funguje na principu snímání myopotenciálů, kterými může uživatel pohybovat zápěstím či jednotlivými prsty. Získává tím mnohem větší samostatnost a může se sám například obléct nebo si třeba otevřít lahev s pitím,“ vysvětluje Maleš jak zásadní vliv na kvalitu života lidí se zdravotním postižením mohou tyto protézy mít.

Díky systému snímání svalových vzorců umožňují tyto myoruce velmi přesné pohyby, a navíc nabízejí velké množství úchopů. Každý z nich je vhodný pro jinou činnost a dohromady dávají lidem po amputaci či těm, kteří se narodili bez zdravé ruky, možnost vykonávat naprostou většinu manuálních činností – včetně třeba zavazování tkaniček, házení nebo jiných aktivit náročných na koordinaci různých částí těla.

Historie protéz rukou sahá již před začátek našeho letopočtu, ale to, co dokáží dnešní bionické protézy, patřilo donedávna jedině do vědeckofantastických příběhů. Společnost Ottobock vznikla před více než sto lety jako předchůdce dnešních start-upů a vyráběla hlavně protézy pro raněné z první světové války. V roce 1965 ale zavedla na trh myoelektrické protézy horních končetin fungující na principu slabých elektrických impulzů, které lidem s protézou poprvé umožnily zacházet s křehkými či naopak těžkými předměty. Po roce 2000 pak společnost přišla se systémem různých úchopových vzorců, díky kterým se protéza stává skutečně univerzální pomůckou.

Vedle bionických myoprotéz existují v současnosti tři jiné druhy protéz horních končetin, žádná z nich ale nenahrazuje skutečné vlastnosti rukou. Kosmetické protézy mají pouze vizuální funkci, takzvané tahové protézy zase fungují čistě mechanicky a dovolují pouze uchopovat jednoduché předměty. Sportovní protézy pak existují v rozdílných variantách a plní roli pomocníka při sportovních výkonech různého druhu, od jízdy na kole až po posilování. Teprve myoprotézy ale dávají lidem možnost vykonávat každodenní manuální činnosti, se kterými by jim jinak museli pomáhat jejich blízcí – a tím jim dodávají také samostatnost a sebedůvěru.

Na konferenci INSPO 2020 o technologiích pro osoby se specifickými potřebami, která se koná 28. března v pražském Kongresovém centru, budou kromě toho k vidění i další přelomové technologie. Od zařízení pro ovládání počítače očima či přímo pomocí mozkové aktivity přes čtecí a naváděcí pomůcky pro nevidomé až po automatické přepisování řeči pro neslyšící.