Některé pozice nelze robotizovat

nelze robotizovat

České průmyslové firmy se snaží chybějící pracovní síly nahrazovat moderními automatickými systémy. I plnohodnotná robotizace by však podle odborníků současný nedostatek zaměstnanců vyřešila jen částečně. Některé pozice totiž nelze robotizovat, experti zároveň upozorňují na to, že by se poptávka pouze přesunula k jiné skupině zaměstnanců. V budoucnu tak může být největší nouze o programátory CNC strojů, inženýry organizující výrobu či pracovníky ochotné zvyšovat svoji digitální gramotnost.

Kvůli nízké míře nezaměstnanosti se české průmyslové firmy v současnosti uchylují k nahrazování neobsazených pozic automatizovanými a robotizovanými systémy. Podle odborníků však může větší robotizace a digitalizace současný problém vyřešit jen částečně. „Dopad se z pohledu řešení nedostatku pracovních sil nesmí přeceňovat. Rutinní a stereotypně vykonávané činnosti, soustavně se opakující administrativní práce nebo částečně i úklidové práce mohou být roboty vykonávány. Vzhledem k tomu, že se jedná ve valné většině o pracovní pozice, o které není ze strany zaměstnanců zájem, může být robotizace těchto činností pro firmy řešením deficitu pracovní síly,“ řekl prezident Elektrotechnické asociace České republiky Jiří Holoubek.

Jako pouze částečné řešení současného nedostatku pracovních sil vidí robotizaci i výkonný ředitel strojírenského koncernu ZKL Jiří Prášil mladší. „Větší robotizace a digitalizace by vyřešila současný problém průmyslových firem jen do jisté míry. Plnou robotizace lze nasadit jen do velkosériových programů, nejčastěji v automobilovém průmyslu,“ uvedl. Podle Zdeňka Kolíbala z Ústavu výrobních strojů, systémů a robotiky Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně je otázkou, zda lze momentálně volná místa jednoduše nahradit průmyslovými roboty, které jsou v současné době po technické a finanční stránce k dispozici. „Troufám si říci, že takových míst je velmi málo. Většinou jde o pracovní činnosti, které lze těžko robotizovat. Hodně práce však dnes zastanou menší takzvané kolaborující roboty,“ sdělil.

Toto řešení zmiňuje i Ondřej Velek, ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT. „Pokud firma investuje do automatizace výroby, může například deset současných manuálních operátorů nahradit pěti kooperativními roboty. V takovém případě bude stačit pouze jeden operátor pohybující se mezi roboty k dosažení stejného množství produktu. Zde by se dalo konstatovat, že takto lze robotizací vyřešit chybějící pracovní sílu,“ řekla.

Zaměření na dovednosti napříč obory

Zůstává však otázkou, zda se kvůli pokročilejší robotizaci českého průmyslu poptávka pouze nepřesune k jiné skupině zaměstnanců. „S vyšší robotizací se zvýší poptávka po programátorech a dalších pozicích souvisejících s větším nasazením robotizace. Těch je i dnes velký nedostatek. Současná vysoká poptávka po méně kvalifikovaných pozicích by se tak přesunula do jiné kategorie,“ uvedla Martina Černá z personální agentury Jobs Contact. Podobně na situaci nahlíží i Prášil. „Určitě větší nástup Průmyslu 4.0 povede k redukci potřeb dělníků. Naopak největší nouze bude o programátory CNC strojů a postupáře se znalostí virtuální simulace technologického postupu. Těch je na trhu práce opravdu málo,“ řekl výkonný ředitel ZKL.

Podle Holoubka však velké změny v budoucí poptávce po zaměstnancích očekávat nelze. Už v současnosti se totiž firmy u zájemců o zaměstnání zaměřují na sady dovedností, které zasahují do více oborů. „V oblasti potřeby lidských zdrojů nelze žádnou revoluci očekávat. Jediným revolučním prvkem je bezpodmínečně nutná změna myšlení lidi, zejména střední a starší generace spočívající v akceptování faktu, že se i člověk stává součástí digitálního hodnototvorného řetězce a musí svoje digitální okolí respektovat a naučit se s ním komunikovat,“ sdělil Holoubek.

Kreativita i zvyšování digitální gramotnosti v budoucnu

Se současnou modernizací se podle Kolíbala rozvíjí poptávka po pracovnících s vysokou technickou erudovaností, kteří dokážou robotizovaná pracoviště nejen obsluhovat, ale i připravovat a navrhovat. „Jestliže již taková firma má pracoviště, v nichž pracovníky z velké části nahrazují roboty, pak samozřejmě se jí problém nedostatku pomocných pracovních sil tolik netýká. Pro svůj rozvoj však bude jistě hledat výše zmíněné erudované a kvalifikované síly,“ doplnil.

Tato situace by přitom podle Kolíbala byla příznačná i v budoucnu, pokud by se robotizace a digitalizace v českém průmyslu více rozšířila. „Kromě těchto pracovníků by byla největší nouze o pomocné práce, které dosud při nejlepší vůli jednoduše robotizovat nejdou a takových činností je stále veliká řada,“ sdělil. Naopak podle Velka bude v budoucnu u pracovníků nejdůležitější kreativita. Automatizací totiž ubude řada manuální práce, čímž se uvolní spousta pracovní síly potřebné pro tvůrčí práci. „Budeme potřebovat tvůrčí zaměstnance, kteří dokážou být nositeli nových myšlenek a neotřelých nápadů. Jejich dostatek bude záviset na změně našeho vzdělávacího systému. Mohou to být špičkoví programátoři, inženýři organizující výrobu,“ řekl.

Jiří Holoubek naopak předpovídá, že největší nouze bude o zaměstnance, kteří si budou uvědomovat potřebu soustavného zvyšování svojí digitální gramotnosti. „Ta půjde ruku v ruce s konkrétní technickou nebo technologickou odborností, které jim umožní optimalizovat vnitropodnikové výrobní i nevýrobní procesy a rozvíjet nové obchodní modely,“ uzavřel prezident Elektrotechnické asociace České republiky.