Digitální pracovníci nyní tráví téměř jeden celý pracovní den v týdnu takzvaným „botsittingem“ — hlídáním botů. Vyplývá to ze zprávy, kterou nedávno zveřejnila společnost Glean. Tato práce zahrnuje vše, co je potřeba k tomu, aby byla umělá inteligence použitelná, tedy kontrolu výstupů, ladění chyb a opravování sebejistě znějících, avšak chybných odpovědí. A protože botsitting pracovníky vyčerpává, mnozí se uchylují k tomu, co Glean nazývá „botshittingem“: odevzdávají práci vygenerovanou umělou inteligencí, kterou si neprošli, plně jí nerozumí nebo by ji na vyžádání nedokázali obhájit. K takovému jednání se přiznalo téměř sedm z deseti uživatelů AI, přičemž nejčastěji se ho dopouštějí intenzivní uživatelé, generace Z, muži a manažeři.
Jak se firmy mohou z tohoto koloběhu dostat? Podle Gleanu se úspěšné firmy místo strategií sázejících na množství, jako je takzvaný „tokenmaxxing“ neboli maximální využívání AI tokenů, zaměřují na nastavení kontextu, definování toho, jak vypadá dobrý výsledek, budování úsudku a další parametry týkající se samotného využívání AI.
Pomalé vzdávání se odpovědnosti
Zatímco organizace prosazují umělou inteligenci ve snaze nezůstat pozadu, zpráva Gleanu vykreslila obraz zaměstnanců, kteří se v důsledku nadměrného využívání nástrojů AI cítí přetížení a odpojení — a práce generovaná umělou inteligencí je čím dál chybovější, ledabylejší a bez podstaty.
„S rostoucí daní za přepínání mezi AI nástroji začínají pracovníci kognitivně vypínat,“ napsali autoři Gleanu. „Stále více svého myšlení a úsudku předávají stroji. Začínají si zkracovat cestu. Přestávají kontrolovat výstupy, ověřovat zdroje a ptát se, zda doporučení AI vůbec dávají smysl.“ Glean tento proces označuje spíše za pomalé vzdávání se vlastní autonomie než za jedno špatné rozhodnutí. Nejprve pracovníci přestanou výstupu plně rozumět. Poté ho přestanou zpochybňovat. Nakonec se za něj přestanou cítit vůbec zodpovědní.
Pracovníci, kteří se takto vzdali své autonomie, měli také tendenci svalovat problémy s prací na umělou inteligenci. Ze špatných výstupů vinilo AI 28 procent jejích uživatelů, ale mezi intenzivními uživateli tento podíl vzrostl na 41 procent. Glean provedl průzkum mezi 6 000 digitálními pracovníky na plný úvazek ve Spojených státech (3 000), Velké Británii (1 500) a Austrálii (1 500), a to v prosinci a lednu.
Kromě šíření takzvaného „workslopu“ — nekvalitní práce — může nadměrné využívání AI vést k zaměstnancům, kteří jsou vyčerpaní, odpojení a pokukují po odchodu. Glean zjistil, že častí botsitteři, kteří tráví hlídáním botů 40 a více procent svého času, o 73 procent častěji než jejich kolegové aktivně hledají jiné zaměstnání.
Analýza Gleanu dokázala výsledky rozčlenit i podle rolí a upozornila na to, že HR má nadprůměrnou míru osvojení AI — jejího používání se přiznalo 90 procent oslovených HR profesionálů. HR podle Gleanu využívá AI spíše u méně rizikových aplikací, jako je psaní obsahu či koordinace a administrativa. Přesto pracovníci HR častěji než průměrný zaměstnanec uvádějí, že AI už teď ovlivňuje závažná rozhodnutí o lidech, a zhruba třetina HR profesionálů uvedla, že AI je zapojena do rozhodování o náboru. Právě využití AI v náborových rozhodnutích stojí v centru medializovaného soudního sporu proti HR dodavateli Workday, jednoho z prvních případů uplatňujících teorii diskriminace založené na umělé inteligenci.
Zdroj: hrdive.com
Zdroj: JOBS NETWORK NEWS
